Život nám někdy připravuje velké překážky, jakoby čekal, jak si s nimi poradíme. Jana jasně ukázala, že se jen tak nedá, a stala se úspěšnou fotografkou. Svoji práci prezentuje na eStránkách a do budoucna má velké plány. Více si můžete přečíst v rozhovoru, který jsme pro Vás společně připravili:

Na Vašem webu www.polaskova-fotografka.eu najdeme opravdu pěkné fotografie. Jak jste s focením začínala?

Původně jsem vůbec ani netušila, že chci fotit. Vůbec jsem nevěděla, co od života chci. Jednoho dne jsem skončila s prací, se vztahem a dozvěděla se, že jsem nemocná, psychicky jsem se dostala na úplné dno. Byla jsem na pomyslné křižovatce, nevěděla jsem, co mám dělat, kam mám jít. V té době jsem žila v Bruntále, v jedné z horších čtvrtí, takže jsem chtěla jít pryč, co nejdřív. Jak se to stalo nebo jak se mi to zrodilo v hlavě, nevím, ale jednoho dne jsem se probudila a věděla jsem, že chci fotit. Před nedávnem jsem našla svoji fotografii z dětství, kde sedím ve vlaku a na krku mám pověšený foťák. Možná je to můj osud… 

 

Berete fotografování spíše jako práci nebo zábavu?

Pro mě je to zábava, moc mě to baví. Je to taková kreativní práce, já totiž nejsem typ člověka, který by vydržel sedět v kanceláři. Sice pracuji doma u počítače, ale dělám pokaždé něco jiného. Nezaseknu se u jedné činnosti. Mám ráda kreativní a akční život. Dostanu se na místa, kam se běžně člověk nedostane, a taky poznávám lidi, které každý den nepotkáte.

 

Dá se fotografováním uživit?

Mám to spíš jako vedlejšák, kvůli onemocnění mám částečný důchod. Ale příležitostně, když se mi naskytne nějaká brigáda, chodím na brigády. Fotím už 4 roky a čím dál víc se to lepší. Už nemusím brát tolik brigád, vypadá to, že bych se mohla uživit čistě focením. Je to hodně o kontaktech…

 

Takže příjemný přivýdělek?

Je to jiný druh práce. Je lepší mít několikrát v týdnu zakázku, než dělat měsíc za podobné peníze ve fabrice a dřít jak blbec. To vysvětluji kamarádce. Ta dělá ve fabrice asi deset let a pořád si stěžuje, tak jsem říkala, ať si najde něco jiného. Vždy má důvod, proč to nezměnit… Ale pokud chcete žít po svém a dělat, co vás baví, musíte udělat krok dopředu.

 

Třeba ji právě tímto rozhovorem přesvědčíte k tomu, ať začne.

Právě šla na mateřskou. Možná po tom, co jí skončí, to vezme jako nový začátek pro svoji kariéru. 

 

No, obrátím k eStránkám. Za chvíli to budou 3 roky, co u nás máte webové stránky. Vzpomenete si, co Vás k jejich vytvoření vedlo a proč jste si vybrala právě eStránky?

Byla jsem u konkurence, s ní jsem nebyla spokojená. Pořád mi tam něco nefungovalo. Možná se mi nelíbily ani jejich šablony. Už si nepamatuji, jak jsem přišla na eStránky. Zřejmě jsem viděla někde reklamu - on je internet většinou tak propojený, že jednou zadáte něco do vyhledávače a on Vám to pak pořád nabízí.

 

Stránky jste si vytvářela sama nebo Vám někdo pomáhal? 

Sama. Tyto věci si dělám všechny sama.

 

A dnes? Podle návštěvnosti jsou Vaše stránky poměrně úspěšné - zvládáte propagaci a marketing svépomocí nebo Vám někdo radí a pomáhá?

Všechno sama, i návrhy vizitek, letáky a podobně… Občas mi v tiskárně vyčítají, že to není úplně graficky správně. Jsem ale ráda, že to funguje u lidí, ten zbytek se postupně doučím.

 

Mimochodem - máte představu, kolik Vaši stránku navštěvuje lidí?

Sleduji to, nevím, jestli je to skutečnost, protože tam je v průměru asi 100 lidí denně, což mi přijde docela dost - a vůbec nevím, kde se tam berou. Ale je to super.

 

Jaké máte s focením plány do budoucna? Chcete se někam posunout? Dělat vlastní kurzy?

Kurzy ne, protože to mi přijde jako ne úplně dobrý nápad - malé město, velká konkurence a oni učí lidi, aby to zvládli úplně sami. To už nás pak nebudou potřebovat. A každý se má držet svého kopyta, jak se říká.

Moje plány jsou rozvíjet se, učit se dál ve svém oboru a cestovat. Fotit různé kouty světa, z fotek dělat obrazy a ty prezentovat na výstavách a prodávat. Svoji působnost chci rozšířit za hranice ČR.

 

Váš vzkaz čtenářům - nebo i eStránkám?

Jděte za svým snem, dělejte práci, která vás baví. Neposlouchejte, co chtějí druzí, ale to, co chce vaše srdce. Překážky jsou jen zpestřením života, nebojte se jich. Jsou tu od toho, aby se překonávaly. 

Co víc říct… Já začala žít svůj život, až když hrozilo, že o něj přijdu. Je lepší začít bez varování, jako je toto.

eStránkám přeji, aby dál fungovaly tak dobře jako dosud a stále rozšiřovaly svoji klientelu.

 

Děkujeme za rozhovor i přání. My Janě i všem čtenářům přejeme splnění snů a plánů a ptáme se: Máte zajímavý (životní) příběh spojený s vašimi stránkami, o který se chcete podělit? Napište nám v komentářích adresu vašich eStránek a třeba příště oslovíme právě vás. 

Nemáte nic, o co se můžete podělit? Založte si nové stránky a přepište i svůj osud.

...přečtěte si další rozhovor s Janou Poláškovou...

Nebo se podívejte na výběr fotek ze stránek www.polaskova-fotografka.eu:

Zdroj: www.polaskova-fotografka.eu